Historie
Na přelomu 19. a 20. století se na předměstích Prahy předpokládal značný nárůst obyvatel – především v Holešovicích se v té době objevovalo mnoho pracovních příležitostí nejen v blízkých továrnách, ale i v přístavu. A tak není divu, že následně vznikla potřeba postavit zde také reprezentativní měšťanskou školu. V prosinci roku 1914 proto obecní zastupitelstvo začalo pro novou mešťanku hledat v severovýchodní části Prahy 7 vhodný pozemek. Vybudovat ji na místě, kde nyní stojí, se ale původně nezamýšlelo. Nejprve bylo vybudováno dětské rejdiště na Zátorách a škola v Dělnické ulici, a teprve poté se uvažovalo o škole na Holešovickém náměstí, nedaleko Mahlerovy továrny. Jak už to ale v dějinách bývá – člověk míní a Pánbůh mění. Výběr případného prostranství pozdržela 1. světová válka.
Se stavebními pracemi na Holešovickém náměstí se tedy podle projektu Ing. arch. Vratislava Lhoty začalo až v roce 1923. Plánům se tehdy vytýkaly příliš úzké chodby a schodiště, malé šatny a koupelny. Přesto se podle tohoto návrhu dvoukřídlá budova postavila. Náklady činily téměř 12 miliónů korun. Chlapeckou polovinu školy oddělovala od dívčí části společná přednášková síň( dnešní aula T.G.M. ). Potřebám školníků sloužily dva domky ( dnes už jen jeden, druhý slouží jako klub pro sociálně slabé děti ) , které se nacházejí v pravém a levém rohu zahrady. Ta se tenkrát pyšnila rozsáhlým vonícím růžovým sadem. Podél školy stojí sloupořadí, které učitelům a žákům poskytovalo také úkryt před deštěm. Na severní straně vzniklo hřiště. Zdaleka ne každá škola dvacátých let nabízela dětem tak moderní vybavení. Dominantní třípatrová budova, původně oděna v červeno-žlutý šat, neměla jen třídy a učebny. Velká třídílná okna prosvětlovala také kreslírny, kabinety, fyzikální síň pro akvaria, tělocvičny, šatny a sprchy, knihovnu, jídelnu a ordinaci lékaře. Nezapomeňme však na již zmíněnou chloubu školy – přednáškovou síň. Vchod do auly zdobil reliéf prezidenta Masaryka zhotovený z karrarského mramoru, který po obou stranách obklopovala deska s nápisem: „Tato školní budova byla vystavěna obcí pražskou v roce 1925 a nazvána školou Masarykovou na paměť 75. narozenin vůdce národa v bojích za svobodu a prvního presidenta Československé republiky“. Masarykův reliéf byl po roce 1948 na popud tehdejšího ministra školství a osvěty prof. dr. Zdeňka Nejedlého stržen. A pamětní deska? Na tu jakoby zapomněli…
Od únorové revoluce nesla škola jméno bulharského předsedy Jiřího Dimitrova, ač ve vestibulu bylo napsáno, že je zasvěcena někomu jinému. Bezprostředně po otevření krásné školní budovy – celkově 4 škol – obecné dívčí a chlapecké a mešťanské dívčí a chlapecké – v roce 1925 nastaly učitelskému sboru nemalé starosti. Chyběl inkoust, kalamáře, křídy, učebnice. Dokonce první zvonění museli zaměstnanci zimprovizovat, protože dodavatelská firma nezajistila z finančních důvodů elektrické zvonky. Nakonec však část potřebných věcí zakoupila paní ředitelka Marie Charvátová na vlastní náklady. Zprvu byla zavedena zjednodušená vyučovací doba – děti z poměrně chudých dělnických rodin navštěvovaly školu celodenně pouze v pondělí a ve čtvrtek, v ostatní dny se učilo pouze dopoledne. Poměrně klidný školní život narušila až 2. světová válka. Mnozí učitelé odešli a na jejich místo nastoupili jiní. Ředitelku dívčí školy, paní Dočekalovou, nahradil „přikázaný“ Karel Kellner. Prázdniny pro vyučující přestaly existovat, bylo pouze 14 až 21 dní dovolené, a zbytek léta pracovali učitelé povinně v zemědělství. Došlo k rozpuštění městského zastupitelstva hlavního města Prahy a v čele obecních správních komisí stanul dr. Klapka. Místní výbory se zrušily, což chod školy pochopitelně ovlivnilo. Suterénní prostory školy byly během války zabrány pro CPO ( organizovaná obrana civilního lidu proti požárům). Vyučování se několikrát přerušilo a budovu využívala pro své potřeby říšská armáda. V těchto dnech probíhala výuka přechodně v Jablonského ulici č. 333(Na Zátorách). Na obecné škole zůstalo jen pět postupných ročníků a na měšťance tři kmenové třídy. Počet žáků v jednotlivých třídách tudíž stoupl téměř na čtyřicet pět. Přestože se od r. 1945 realizovaly různé podpůrné vyživovací akce, například „mléčný program“, začaly se mezi dětmi šířit nejrůznější choroby, jako např. záškrt, dětská obrna apod. Na tuto situaci reagovalo ministerstvo zdravotnictví a organizace Péče o mládež a zavedlo se na přechodnou dobu bezplatné stravování. Žáci si tak mohli v rámci možností pochutnávat na šípkové marmeládě. Holešovice se v květnových dnech roku 1945 staly centrem Pražského povstání. „A pátého května si kluk – František, který se těšil na své čtrnácté narozeniny, vzal starou hasičskou helmu, sekerku a prak a utekl přes barikády k babičce na druhý konec mostu (dnešní most Barikádníků). Stal se spojkou, pak nosil střelivo a dostal se i k pušce a k osudnému lehkému kulometu. Františka Soukala si našla nepřátelská kulka.“ Busta tohoto žáka, důstojně umístěná v zahradě před školou, připomínala všem dětem smutné válečné události. Později byla bohužel odcizena.
Nový školní rok 1945/46 začal velkolepými oslavami, nadšením a pracovním elánem. O rok později se dokonce Masarykova škola stala školou vzorovou. Ovšem následoval rok 1948 a s ním opět změny. Holešovické náměstí se přejmenovalo podle „velkého syna bulharského lidu“ na náměstí Jiřího Dimitrova a takřka ze dne na den se zde zavedla jednotná škola a povinná devítiletka. V roce 1951 zahájily výuku dvě devitileté základní školy a jen se sedmiletou přestávkou v letech 1953 až 60 (nová reforma sovětského typu – osmiletka a jedenáctiletka) v této podobě působily víceméně až do roku 1989. V šedesátých letech se zde sice objevila tříletá Střední všeobecně vzdělávací škola, která zabírala celou východní polovinu budovy, ale jen krátce. Dva roky po „osmašedesátém“ se poctivě dodržovaly osnovy a donekonečna se malovaly továrny s kouřícími komíny, pionýři s šeříky a československo-sovětské vlajky v mnoha provedeních. V sedmdesátých letech probíhalo důkladné stranické vzdělávání vyučujících, které se přenášelo do všech předmětů.
Po listopadu 1989 nastaly další změny, které tentokrát většina národa uvítala. Škola se vzdala čestného názvu a byla slavnostně přejmenována na Základní školu T. G. Masaryka. Zrušilo se oslovení “ soudružko učitelko“, zrušila se základní organizace KSČ a Svazu československo-sovětského přátelství. Přestalo se povinně nacvičovat na celostátní spartakiádu – zkrátka po letech se mohlo svobodně dýchat. Následující léta probíhala ve znamení celkové regenerace školství. Zavedla se výuka angličtiny a němčiny, rozšířilo se vyučování matematiky a přírodovědných předmětů. Nemalou zásluhu na rozsáhlé rekonstrukci školy v r. 1991 má paní ředitelka Michaela Kovalová, která se vedení školy věnuje dodnes.
[ výše uvedený text vznikl v r. 1998, je převzat, zkrácen a upraven z Knihy o Praze 7 ( nakl. MILPO 1998 ), autorkou originálu je paní Eva Bělíková].
V devadesátých letech využívaly školní budovu tři subjekty. Západní křídlo a část východního základní škola, jedno patro východního křídla zvláštní škola a přízemí východního křídla soukromé gymnázium. V r. 1999 zde soukromé gymnázium ukončilo svoji činnost a nahradil je jiný soukromý subjekt, tentokrát střední škola. Aulu školy má v částečném pronájmu Kühnův dětský pěvecký sbor. Nejnovější historii školy napsala bohužel především rozsáhlá povodeň ze srpna 2002, při které na školní budově vznikla dle úředních odhadů škoda ve výši cca 20 miliónů Kč. V prvních dnech po povodni , kdy byly škody specifikovány – zcela ( do úrovně stropu ) zaplavená školní jídelna, školní dílny, cvičná kuchyně, sklad učebnic, výměníková stanice ústředního vytápění, do výše cca 1m zaplavené tělocvičny a aula – se všem zaměstnancům i vedení zdálo, že to je konec této školy. Avšak aktivity Městské části Praha 7, vedení školy a mnoha sponzorů z řad institucí, firem i soukromých osob způsobily nevídanou věc – školní rok, který jakoby neměl díky poničené škole nikdy začít, se rozběhl v plném rozsahu pouze s dvouměsíčním zpožděním a 1.11. 2002 se začalo vyučovat za plného provozu nového ústředního vytápění. Samozřejmě, že oprava tělocvičen a auly trvala déle a ve škole byla zřízena nouzová jídelna, kde se podávala dovezená strava. Školní dílny začaly také sloužit až v r. 2004, ale to vše jsou vlastně vzhledem k pohledu, který se naskytl prvním návštěvníkům budovy bezprostředně po opadnutí hladiny Vltavy, už jen okrajovější problémy, které byly beze zbytku vyřešeny ve školním roce 2004/05. Výše zmíněné dva měsíce zpoždění strávila většina žáků prvního stupně na školách v přírodě, které bezplatně zorganizovaly sponzorské subjekty, starší žáci trávili ve škole nouzově vytápěné přímotopy ( opět dodal sponzor ) dvě hodiny denně při zadávání a kontrole úloh. Nové tělocvičny byly předány do provozu 1.10. 2003 a nová jídelna začala sloužit od března 2004. Rekonstrukce auly byla dokončena v prosinci 03. V r. 2005 bylo slavnostně uvedeno do provozu zcela zrekonstruované školní hřiště. Od r. 2005 se v objektu již nenachází Zvláštní škola ( byla přemístěna do jiné městské části).
ZŠ T.G. Masaryka Praha 7, Ortenovo náměstí 34
Jako škola otevřená, komunikativní a svou velikostí spíše rodinná (max. dvě třídy v jednom ročníku) jsme se rozhodli od září 2016, počínaje 1. ročníkem, využívat vzdělávací program
Step by step – Začít spolu (viz zvláštní info)
Od r. 2013 provozujeme přípravnou třídu pro předškoláky.
Naše škola nabízí výuku angličtiny od 1. třídy, němčinu od 7. třídy. V rámci zvýšování kvality výuky je již od 2. ročníku v rámci školního vzdělávacího plánu posilována výuka češtiny a matematiky. Ve škole máme anglickou družinu, kde děti jednou týdně dorozumívají celé odpoledne pouze anglicky. Provozujeme velké množství zájmových kroužků (sportovní, jazykové, ručních prací, keramiky, taneční, hudební, počítačové), výchovu ke zdraví máme jako samostatný předmět. Jsme škola příležitostí – každý žák má k něčemu vlohy a může je zde uplatnit. Je zde stabilizovaný a kvalitní sbor pedagogů, kteří jsou připraveni s vámi kdykoli komunikovat v téměř rodinném prostředí školy. V září 2013 bylo na naší škole zahájeno on-line doučování v předmětech Český jazyk, Anglický jazyk a Matematika. Nabízíme ho vzhledem k časové náročnosti pouze pro vybrané žáky školy, přednost mají žáci s SPU (integrovaní žáci). Doučování probíhá v prostředí Skype v předmětech Čj,Aj,M. Každoročně pořádáme přednášky z oblasti prevence sociálně-patologických jevů, z oblasti bezpečnosti silničního provozu, zdravé výživy. Žáci na 1. i 2. stupni jezdí na školu v přírodě, na druhém stupni na lyžařský kurz. Každý člen pedagogického sboru má svoji služební e-mailovou adresu (viz webové stránky školy), na které ho můžete kdykoli kontaktovat. Kromě mnoha menších akcí (účast na mnoha sportovních soutěžích, exkurze, výstavy, návštěvy divadla, cyklistické výlety, sponzorování zvířete v ZOO, sbírky na charitativní akce, třídění odpadu) pořádáme každoročně v aule školy Vánoční trhy, koncem zimy karneval- masopust, ke konci školního roku slavnostní rozloučení s žáky 9. ročníku a naší novou akci (odr. 2013) Pochod TGM, kdy se žáci, rodiče, učitelé vydají do Stromovky a podél Vltavy na trasy v délce 6-12 km. V r. 2013 jsme získali grant a vybudovali přírodní učebnu, kterou mohou žáci využívat v případě příznivého počasí. Z dlouhodobých projektů probíhá projekt zdravé výživy Zdravá škola, kdy si sami žáci připravují zdravé svačinky, absolvují přednášky o zdravé výživě a hodnotí své stravovací návyky s MuDr. Cajthamlovou. V r. 2013 jsme tento projekt rozšířili o kontrolní vyšetření žáků z hlediska pohybového aparátu a držení těla. Ve škole je keramická pec, vybavené školní dílny, dvě tělocvičny s novým povrchem, velké hřiště, divadelní sál (aula), učebna s modernizovanými počítači, wi-fi připojení na web, jídelna po rekonstrukci z r. 2004 (výběr ze dvou chodů, jídelníček je na webových stránkách školy), nové sociální zařízení, nové tabule ve všech třídách, samostatná školní družina denně od 6.30 do 17.30 hod. Díky MČ Praha 7 jsme získali 3 interaktivní tabule a škola vybavila každého učitele notebookem, což velmi přispělo k modernizaci výuky. Před několika lety byla v celé školní budově instalována nová okna, v r. 2010 byla škola vybavena ekologickým topným systémem. V aule školy má sídlo Kühnův dětský sbor, který tyto prostory využívá ve večerních hodinách. Každý žák zde najde, kromě kvalitního základního vzdělaní, uplatnění v široké škále aktivit a porozumění. Přijďte kdykoli po telefonické domluvě!
STEP BY STEP – ZAČÍT SPOLU
V ZŠ T.G. MASARYKA
Vážení rodiče především budoucích školáků,
ZŠ T.G. Masaryka Praha 7 zavádí od školního roku 2016/17, počínaje 1. ročníkem, studijní program Step by step – Začít spolu. Jedná se o mezinárodní systém pro 1. stupeň ZŠ, který vznikl v 90. letech 20.stol., je používán ve více než 30 zemích vč. ČR, kde je zastoupen společností Step by step ČR, o.p.s. Žák je zde pojímán jako partner učitele, učitel je jeho průvodce vzděláním. Děti ve třídě pracují společně či ve skupinách dle daného tématu v centrech aktivit – jakýchsi studijních koutcích, které jsou zaměřené na čtení, či psaní, přírodní vědy, výtvarnou výchovu apod. Používá se množství různých pomůcek, školní pracovní den začíná i končí společným kruhem, kde se práce připravuje resp. hodnotí. Každý žák si shromažďuje portfolio svých prací, které dává obraz o již vykonaném díle a lze jej používat k opakování a kontrole. Ve třídě je kromě učitele ještě asistent, který pomáhá především při práci v centrech aktivit. Učitel i asistent žáky při řešení úkolů pozorují a usměrňují, snaží se je dovést k řešení problému, podporují je ve spolupráci, k vzájemné pomoci, v případě nutnosti poradí. Účast rodičů na činnosti školy i přímo výuce je velmi podporována, třídní schůzky neprobíhají hromadně, ale jako individiální konzultace za přítomnosti rodiče, učitele i žáka.
Mnoho detailních informací o vzdělávacím systému Začít spolu lze získat např. na webových stránkách www.sbscr.cz.
Naše škola již některé prvky systému Začít spolu používá v různých třídách prvního stupně, učitelé procházejí speciálními školeními. Program Začít spolu se nám velmi líbí, jako škola komunikativní a otevřená jej považujeme za moderní a účinný vzdělávací systém, který tou správnou cestou vede žáky ke splnění vzdělávacích cílů. Tyto cíle zůstávají stejné podle stávajícího Školního vzdělávacího programu, chceme pouze změnit či upravit cestu, která k nim vede. Tato cesta je dle našeho pohledu vzhledem k žákovi individuálnější, více podporuje samostatnost, schopnost řešení problémů, komunikaci, spolupráci. Program Začít spolu podporuje také kritické myšlení, které je pak základním pilířem při pokračování ve studiu na 2. stupni ZŠ.